O mě
Životopis….popsat svůj život? Léta a vzpomínky dát do pár slov a vět. Tomu říkám oříšek.
Jiří Šoltys
Chcete slyšet můj životní příběh? Snad postačí jen krátce.
Čáp mě shodil na Brnem v roce 1969. Dětství nabité zkušenostmi, jak dobrými tak i horšími vystřídala dospělost. Z uzlíčku čehosi brečícího a rozhazujícího rukama se během let postupně stával uvědomělý člověk. Člověk, jenž si dokáže vážit všeho živého a ctí základní lidské moudra, jako jsou pravda, pokora, poctivost a skromnost. Názor, že když pomůžu druhým, pomůžu tím i sobě mi zůstal dodnes.
V životě jsem toho zažil nemálo. Ať už radosti dnů běžných, tak starosti dnů těžších. Prošel jsem si řadou cest, které nikam nevedly, ale ze svých chyb jsem se poučil a našel nové cesty, kudy se dá zase jít. Nikdy jsem vědomě nikomu neublížil a po tomto světě už nějakou tu řádku let mohu kráčet se vztyčenou hlavou. Lidem kolem se můžu dívat do očí a vím, že tam kde podám pomocnou ruku, tam se mohu obrátit, když potřebuji na oplátku popostrčit já. Zažil jsem i zklamání a strasti, ale z každého špatného si vzal poučení do budoucna a šel dál.
Prošel jsem si školami, počínaje mateřskou, přes elektro-průmyslovou, až po vysokou, téhož směru. Pro rozšíření vzdělání jsem později získal i výuční list . Ve svém životě jsem pracoval rukama i hlavou, s lidmi i pro lidi. Jsem člověk, který žije život ze všech jeho pohledů. Vím, jak se žije z platu vysoce postaveného představitele i ze sociálních dávek, zažil jsem obojí, byl jsem nahoře i dole. Sbíral zkušenosti i dojmy. Získával tak všeobecný rozhled i široké zaměření. Nenašla se činnost se kterou bych se nepopral. Nebál jsem se obyčejné práce, neodmítl ani tu lepší. Rád jsem se učil a vzdělával dál.
Postupem času, věkem, zkušenostmi i pocity jsem zjistil, že je toho mnoho, co bych ještě rád dokázal. Co bych rád udělal, ne jen pro sebe, ale i pro lidi kolem. Co bych rád změnil a pomohl tak každému z Vás najít a dopřát tu cestu, kterou toužíte jít.
Chci být ten, co Vám podá pomocnou ruku a spolu tak můžeme sny přestat jen snít….zde si vypůjčím slova slavného římského císaře, jenž prohlásil : „Veni, vidi, vici.“ Já přišel, viděl a protože to, co jsem spatřil se mi nelíbí, chci teď s Vámi a pro nás všechny zvítězit….
Jsem jeden z Vás, ano člověk z lidu, člověk, který žije život, podobný mnohým životům, jenž žijete Vy…také mám sny a plány, cíle a cesty, chci za tím vším jít a být tím, kdo ukáže nebo pomůže najít cestu i Vám…
Občas, když se zastavíme a zamyslíme nad tím, co jsme vlastně těm druhým chtěli říct, zjistíme, že jedno či dvě slova řeknou mnohdy víc než tisíce vět. Slova upřímná a tichá, tichá tak, že je mnohdy ani neslyšíme, ale ony tu přece jen jsou. Já tady ale nechci svou řečí dělat velké skutky a působit tak na okolí. Chci být vyslechnut a pochopen. Nechci mluvit o sobě, ale o Vás, chci s Vámi mluvit o věcech, o dění, o všech krásách, co na Zemi jsou. Chci s Vámi mluvit a něco Vám při tom říkat….a hlavní co chci je změnit slova v činy. Aby si každý z nás mohl tu pohádku prožít…